kajas

Poslední den 58. ročníku karlovarského filmového festivalu je tady. Letošní ročník se vyznačoval výrazně chladnějším a deštivějším počasím než v minulých letech. Poukaz na zmrzlinu, který jsem vyhrála minulou sobotu, snad stihnu uplatnit dnes před odjezdem.

Za necelých 9 dní (v pátek jsme dorazili až odpoledne a dnes odjíždíme během dne) jsem viděla 25 filmů, což je můj nový festivalový rekord :). Chtěla bych na tomto místě poděkovat POMOvi, že se mu po letech podařilo obnovit činnost ČSFD Agentů a že jsem mohla být součástí skupinky filmových nadšenců, kteří vás během celého festivalu zásobovali nejen komentáři, ale také deníčkovými záznamy. Naše výstupy si můžete připomenout ZDE.

A teď k už k tomu nejdůležitějšímu, co bych vám dnes chtěla sdělit. Které filmy se mi na letošním KVIFF líbily nejvíce? Z 58. ročníku jsem vytvořila svoji osobní TOP 8.

8. místo: Karamazovi

Tenhle Zelenka mi chyběl do postupky a jsem moc ráda, že jsem ho mohla vidět na velkém plátně (a ještě navíc v prostorách karlovarského městského divadla s uvedením Ivana Trojana). Není to úplně jednoduché pokoukání, měla bych výhrady k dějové lince s jediným divákem - místním dělníkem - ale všechno je dovoleno... pardon, odpuštěno :) díky fantastickým hercům a mistrovské hudbě.

7. místo: Zahradníkův rok

Jiří Havelka do titulní role obsadil skvělého Oldu Kaisera, který mě dokázal pobavit i dojmout pouze obličejovou mimikou nebo pohledem. Ano, zahradníkova role je němá, ale nemusíte se bát, o Kaiserovo hlasové herectví (oceňované mimo jiné za četbu audioknih) rozhodně nepřijdete. Jako dobrou volbu považuji i obsazení Kaiserovy životní partnerky do role zahradníkovy ženy. Zajímavý český film. 

6. místo: Na dotek

Do žebříčku se mi dostal i 20 let starý snímek, který osobně uvedl sám Clive Owen. V komorním dramatu o čtyřech postavách je každý spíše antihrdinou, mezi všemi hlavními protagonisty je ale skvělá chemie. Po projekci jsem musela jít obejmout manžela a poděkovat mu, že jsme normální pár :).

5. místo: Až na konec světa

Až do letošního ročníku KVIFF jsem netušila, že je můj milovaný Aragorn tak renesanční člověk. Ke svému nejnovějšímu režijnímu počinu sám napsal scénář a složil hudbu (mimochodem fakt krásnou). Tenhle western mě i přes pomalejší rozjezd zaujal silnou ústřední hrdinkou (vynikající Vicky Krieps) i lyrickým závěrem. 

4. místo: Paměť

Komorní melodramatické vyprávění o dvou rozbitých duších, které si k sobě najdou cestu. Silný zážitek díky dokonalé Jessice Chastain a jako vždy výbornému Peteru Sarsgaardovi.

A jdeme do finále! Které filmy se umístily na mých osobních stupních vítězů?

3. místo: Mord

Velká rodinná setkání mohou být někdy náročná. Všichni to moc dobře známe. Absolventský snímek mladého režiséra Adama Martince přesně tohle reflektuje, a to velmi sympatickou civilní formou, zejména za pomoci dokonalých neherců. Zkrátka a dobře Hoří, má panenko nové generace.

2. místo: Substance

Francouzskou režisérku Coralie Fargeat jsem dosud neznala a věštím jí velkou budoucnost. Stejně jako naprosto uhrančivé a dokonalé Margaret Qualley, která už za mě trumfla (v kráse i hereckém umění) i svou slavnou maminku. Substance není film pro náročného diváka, ale pro diváka otrlého. Nesmírně atraktivní, vtahující, ovšem taky dost fyzická podívaná.

1. místo: Vlny

Když se podíváte na plakát k novému autorskému snímku Jirky Mádla, možná se pousmějete a pomyslíte si, proč nikdo nevymyslel originálnější koncept než hromadu postav namačkaných u sebe. Jenže ve Vlnách není hlavní postavou jenom šéfredaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu Milan Weiner (skvělý Stanislav Majer), nebo jenom nováček v podání Vojty Vodochodského (kterého jsem konečně vzala na milost). Ústředními hrdiny je opravdu celá redakce a k tomu všichni ti, kteří se za cenu nasazení vlastní kariéry i života neváhali postavit za svobodu slova. Více než dvě hodiny jsem jenom zírala, že se někomu v našem malém českém rybníčku povedlo natočit tak perfektní a napínavý dobový film. Jirkovi se to povedlo a téměř desetiminutový standing ovation na světové premiéře v Karlových Varech je toho důkazem. Jsem dojatá a pyšná.