Diary (184)
PETER LIPA a jeho band
Další z mých oblíbenců. Kdykoliv mám možnost, nenechám si ujít jejich vystoupení.
Oblíbený song (nejen hlavy:) naší rodiny ve smyslu "zpívá celá family" s půvabným textem Milana Lasici.
Dežo Ursiny
.
Beránka vlku se zachtělo ..
.
Kniha, která mě vždy potěší
od jednoho z mých oblíbenců, k jehož knížkám se ráda vracím
2CELLOS - Stjepan Hauser, Luka Šulić
Nepřestávám obdivovat tyhle dva kluky od Jadranu:-)
Petr Pan
bude žít navždy.. Pane Williamsi, uvidíme se v zemi Nezemi - stačí odbočit vlevo a je to ta druhá hvězda vpravo:)
Zaz někdy na Montmartru?
:-)
Můj oblíbený BAND
Klezmer Band
Szidi Tobias
jedna z mých nej:-)
zítra na Vyšehradě (letní scéna) Szidi Tobias & Band
Marc Chagall: Ma vie - Můj život
kniha, která mě okouzlila
Můj krásný večer plný nejen swingu
poprvé na živo
s bardem rock and rollu kousek od Vyšehradu
Paul ANKA
Přeji brzké uzdravení, už se těším na úterý!:-)
Jeden z mých NEJ:) hudebních zážitků - BOB DYLAN
včerejší koncert v O2 areně
http://www.youtube.com/watch?v=WPjnC8e12Gg
Festival blahoslavený duchem
Moc krásně jste to napsal, pane Rejžku:-)
Poslední slovo Jana Rejžka
Těžko si vzpomínám, kdy jsem naposledy zažil tak citově vyčerpávající nádherný večer a ráno jako minulou sobotu. V roli jednoho z porotců jsem totiž poprvé navštívil osmý ročník mezinárodního filmového festivalu Mental Power (ne)herců s mentálním a kombinovaným postižením.
Už to uvítání! Za doprovodu bubnů kapely Tam Tam Batucada kráčíte po červeném koberci s ostatními sudiči na galavečer do sálu Divadla Palace dlouhým špalírem jásajících aktérů, kteří si s vámi dojatě tisknou ruce. Ze souvislostí je zřejmé, že ani tak nejde o to určit, který ze dvaadvaceti soutěžních snímků byl vskutku nejlepší. Hlavně smekám před lidmi z Domova bez zámků Tuchořice, Domova mladá Milovice, brněnské Velety a Sdružení Práh či před bohumínským centrem Sociálních služeb a Domovem pod hradem Žampach, kteří své klienty přiměli k pozoruhodným arteterapeutickým výkonům.
Místo toho, aby rozdával prezident Zeman řády oddaným zjevům typu Bohdalové, Slováčka a Čuby, dávno měl obdařit medailí za úžasnou práci prezidenty festivalu Patrika Henela a Davida Sychru, o nesmírně obětavých (a bídně placených) asistentkách a zdravotních sestrách v patřičných zařízeních nemluvě. Po ceremoniálu, který výborně uváděl Vojtěch Kotek a při němž hrdá Česká televize samozřejmě chyběla, vypukl nepopsatelný večírek. Obdivoval jsem kolegy porotce, zejména Michala Suchánka a Terezu Voříškovou, jak se až do vyčerpání podepisovali a fotili s přítomnými. Rybou ve vodě byla mezi nimi zvláště Eva Holubová, která se k handicapovaným dostala v Jedličkově ústavu poprvé coby sociální pracovnice v devatenácti letech. Bere je kamarádsky, ale na rovinu. Velkou chybu by udělal ten, kdo by se k nim blahosklonně skláněl jako k prosťáčkům. Pokud projevit někomu lítost, tak rozhodně spíš nenažraným tunelářům a různým cynickým gaunerům, zabetonovaným v poslaneckých lavicích a ve vládě.
Zde naopak rázem vstoupíte do paralelního světa, jehož obyvatelům sice asi bude věčně svítit neposkvrněná mysl, ale kvůli tomu nepřestávají být bytostmi, vyzařujícími silně pozitivní energii. Jsou laskaví, důvěřiví, cituplní a pořád by se chtěli tulit.
Na některá setkání nikdy nezapomenu. Na Marka, který by se snad na diskotéce utančil k smrti. Na Lidušku, jež si přišla pro můj podpis do programu a za odměnu věnovala vlastnoručně vyrobenou bužírku pro štěstí. Na talentovaného herce Oldu, který mi představil svou nastávající. Stydlivě zatočila snubním prstýnkem se srdíčkem a svěřila se:„J-j-já jsem o m-m-měsíc starší než on, s-s-snad to nebude v-v-vadit." A kdybyste věděli, na jak profláklou spartakiádní píseň jsme skotačili s Bárou... no nic.
Když DJ Phono přidával další pecku, ocitl jsem se vedle vozíčkáře Toníka. Vyvrácenou tváří se ke mně otočil, usmál se, tak jsem ho uchopil za ručičku a začali jsme spolu řvát We are the Champions. Text ovšem pokračuje: „And we'll keep on fighting till the end." Ano, Tondo a další skvělí bojovníci z festivalu Mental Power! Vy přece dennodenně vyhráváte sami nad sebou!
Jan Rejžek (Lidové noviny 12.6.2014)
90 let od umrtí Franze Kafky
Franz Kafka také rád chodil do kina:-).
Filmy a dokumenty o Kafkově životě a filmové adaptace podle Kafkových děl:
http://www.franzkafka-soc.cz/uploads/docs/2011/10/Filmy-o-Kafkovi-12.pdf
Není to smutné?
Není to ostudné??
Že tvůrci filmu "MAGICKÝ HLAS REBELKY" musí hledat prostřednictvím crowdfundingu poslední finanční prostředky na úhradu archivních záběrů a hudby?
Režisérka Olga Sommerová zachycuje ve filmu osud zpěvačky a signatářky Charty 77 Marty Kubišové.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10606665128-magicky-hlas-rebelky/21356226997/
Olga Sommerová : „Možnost natočit o Martě životopisný film je pro mě pocta. V její osobnosti se potkávají dvě nejdůležitější komponenty lidského charakteru – vysoká umělecká profesionalita a integrita osobnosti – stát za svou pravdou a nenechat se ďáblem nalákat na pohodlnou cestu za cenu ztracené sebeúcty."
Můj nezapomenutelný zážitek: Galakoncert v SaSaZu
na závěr světového romského festivalu KHAMORO.
Večer plný hudby, zpěvu a tance. Gypsy kouzlo a balkánská exploze !
...a dech beroucí Puerto Flamenco s tanečnicí Francescou " La Chica " ze Sevilly.
Monodrama, které mě nadchlo. Edvard Radzinskij: KOBA
Můj kulturní zážitek s Vladimírem T. Gottwaldem v Kavárně Dobrá Trafika na Malé Straně.
A tahle gruzínská čapka měla dnes večer premiéru:-)
Martin Reiner: Básník
Kniha, která mě nadchla a na kterou jsem dlouho čekala.
Můj hudební zážitek - violoncellový koncert v Praze
Něha a P O E Z I E ...Úžasný temperament a charisma, nádherná křehkost a bravurní technika.Byla jsem okouzlena virtuózní hrou světového violoncellisty. Mischa Maisky hrál můj milovaný Dvořákův violoncellový koncert. Jako přídavek zahrál Bachovu Sarabande.To byl můj včerejší nezapomenutelný večer ve Smetanově síni.