strougy

Obojek a řetěz medvědovi znemožňovaly útěk, náhubek mu nedovoloval kousat, psi už se ho nebáli, a dokonce i děti mohly přijít až k němu a pokoušet ho, sahat na něj, vysmívat se mu nebo ho vzácněji krmit a projevit lítost nad jeho osudem. Dál se od něj musely držet pouze mladé ženy. Nikoli proto,  že by hrozilo, že zvíře přetrhne řetěz a chopí se jich, znásilní je a uprchne s nimi. Spíše se věřilo, že sexuální touha, jež pudila tradičně medvěda k ženě, je vzájemná. Vidět medvědího samce příliš zblízka, i když připoutaného na řetězu, mohlo u dívek a mladých žen vzbudit údajně potlačovanou zvířecí žádostivost. Bylo tedy lépe držet je od šelmy dost daleko, jakkoli se zvíře stalo neškodným pracovním nástrojem chudého medvědáře.

Michel Pastoureau, Medvěd. Dějiny padlého krále