Ombak▼Penari

     Včerejšek byl můj poslední natáčecí den v druhé řadě seriálu Legends. Za týden to celé končí, poslední klapka. Nakonec jsem se tam dostal čtyřikrát, což mě těší, aspoň tak. Včerejšek byl výjimečný v mnoha směrech. V prvé řadě se jednalo o největší komparzní akci, které jsem se zatím účastnil (ale jeden z koordinátorů mi potvrdil, že to je ještě nic proti jiným natáčením). Počítám, že nás tam bylo okolo tří set a v zástupu byli představitelé policistů, záchranky, hasičů, kuchařů, číšníků, businessmanů a jiné hotelové havěti, včetně chudáků, kteří později hráli zraněné hosty hotelu a maskérna je hned řádně zaprášila, potrhala a zapatlala umělou krví. Nástup pro mojí skupinu byl nepříjemně ráno, už ve čtyři hodiny jsem stál ve filmařském campu u Florence.

     Tentokrát jsem nemusel absolvovat zdlouhavou kostymérnu. Dostal jsem post hotelového hosta a šel jsem v tom, co jsem si doma sám pečlivě vybral. Příjemné. Po všech těch policejních uniformách a oblecích, kousavých kalhotách a tlustých dlouhých kabátech v parném počasí jsem si konečně dovolil komfort hrát sám sebe v tom, co jsem chtěl. Jednou určitě vydražím své oblečení jako slavnou seriálovou rekvizitu. Hlavně pak ty smradlavé fusekle. Po páté hodině, zrovna když jsem do sebe dosoukal vydatnou snídani (ze zkušenosti vím, že asi zase dlouho žádné jídlo neuvidím), se do campu začal hrnout zbytek komparzistů s pozdějším nástupem a stan s jídelnou se začal nekontrolovatelně ucpávat. Naštěstí už se začaly plnit první autobusy k odjezdu na plac, tak jsem neotálel, nahrnul se hned do prvního a prchl před tím davem.

     Celý den jsme pak strávili v hotelu InterContinental a přilehlém okolí. Zde komparz zabral celou zdejší obrovskou jídelnu a ta se stala na celý den naším útočištěm. A že byl dlouhý. Nicméně na nečinnost jsem si úplně stěžovat nemusel, v hotelu operovaly dva štáby, takže kdo chtěl, měl co dělat.

     První scéna hned ráno byla pro mě celkem úsměvná. Točila se scéna výbuchu hotelového pokoje, a my jsme měli za úkol předvést zmatek na ulici, kam padalo roztříštěné sklo a trosky. Stál jsem právě u popelníku v podloubí hotelu a dopřával si ranní dávku nikotinu, když se začalo řešit postavení. A tak jsem dostal pokyn "Stůj u popelníku a kuř. Až to pak bouchne, tak uteč." Příjemný rozjezd. Výbuch se samozřejmě odehrál tím stylem, že někdo vyhodil z okna gumové střepy na dlažbu dole a jiný zařval "PRÁSK!!!!" a my se rozprchli jak slepice na všechny strany. Nebýt toho, že jsem si při sbíhání schodů málem vyvrkl kotník, byla by to docela sranda. Ale dobrý. Následovala scéna příjezdu prezidenta (netuším které země) do hotelu, kde jsem akorát dělal čumila vzadu a tím byl pro hotelové hosty a kolemjdoucí s natáčením na chvíli utrum. Záviděl jsem pak pro změnu rolím policistů (od které jsem si prve rád odpočinul) a záchranářů, protože od druhého štábu dole pod rampou se půl dne ozývala střelba a točily se akční záběry a to je vždycky jiné kafe.

     Rozvalil jsem se v jídelně a krátil čas s mobilním internetem. Naštěstí jsem objevil, že nový telefon zvládá bez problémů přehrávat i online filmy z youtube, takže jsem si během dne aspoň doplnil vzdělání o Petrolejové lampy a Obchod na korze. Doma bych dal jistě přednost nějaké scifi hovadině, tak to bylo příjemné zjištění, že si budu napříště krátit čas českou klasikou a krásně dohánět resty.Nicméně když zase jednou točíte, tak chcete být v akci, takže jsem se postupně nacpal kam jsem mohl a kdykoliv nějaký koordinátor přišel do jídelny, že je potřeba pár lidí do scény, tak jsem se tam hnal jak totální hujer. Ale co jiného taky dělat. Postupně jsem pak ve scénách sbíhal nějaké schody a jiné vycházel, prodíral se zmateným davem sem a tam a vůbec se potuloval kde se dalo. Z jedné scény jsem se dokonce ocitl ve skupince, která nakonec neměla být potřeba a byla odeslána pryč z placu. Všichni odešli povalovat se na jídelnu. Ne tak Jelínek, ten se samozřejmě proplížil k těm zbylým, co obsadili scénu a stejně se tam nanominoval. To by tak hrálo, posílat mě pryč... Nakonec z toho bylo to nejzábavnější, co jsem ten den točil (opět scéna s výbuchem pokoje z jiné prespektivy). Na jídelně jsem ale i tak trávil děsného času.

     Pracovní den měl nakonec patnáct hodin. Jasně, není to dřina jak v kolbence, když pří tom má člověk čas i sledovat filmy, ale už jsem toho taky měl celkem dost. Různých scén jsem si ten den užil dosyta a herecké hvězdy se tentokrát nedostavily žádné, tak jsem vcelku rád uvítal, že je hotovo a vracíme se do campu a odcházíme domů. Nicméně den to byl zajímavý a rád jsem se s Legends rozloučil tímto stylem. Jsem ale zvědavý, na jak dlouho to bylo moje poslední natáčení, protože další projekty agentury pro mě neskýtají moc nadějí a pokud nepřijde nabídka odjinud, tak mě možná čekají hubené měsíce a to je smutné. Asi si budu muset natočit něco sám :)