Aelita

 

" ... celou věc krásně vystihuje citát Arnošta Lustiga: „Jestli to není tak, že teď film bude ten způsob, jakým se vyprávějí příběhy

...

Vyprávění příběhů je starší nejen než knihtisk, ale i než vynález písma. Literatura je v dějinách vyprávění příběhů jedna z kapitol. Je to kapitola rozsáhlá, ale i před ní se příběhy předávaly ústní formou, teprve později se začaly psát – a teď se točí. Tak už to podle mě je. Dnešními vypravěči jsou filmoví režiséři, kteří se těší podobné pozornosti, jaké se těšili spisovatelé, řekněme, před padesáti lety. ... "

 

Toto je citát z článku Aleše Merenuse "Je literatura mrtvá?"

http://blisty.cz/art/48067.html

 

Na tuto "smrt krále" navazuje další článek Ivo Šebestíka "Jakým způsobem film "vypráví" příběhy?", odkud cituji:

 

"Generace našich otců a dědečků (u mladé generace přidejme ještě jedno nebo několik pra-) znala příběhy Karla Maye jen z četby. Jejich Vinnetoua a Old Shatterhanda „vytvořila“ individuální představivost každého čtenáře. Určitým návodem zde jistě byly ilustrace v knize a pochopitelně popisy, jimiž se tehdejší literatura jenom hemžila. Ale dovedeme si představit i knihu, která čtenářům ilustracemi a popisy nepomáhá. Bez nadsázky lze tedy říci, že bylo tolik hrdinů mayovek, kolik existovalo čtenářů. Každý z nich měl trošičku individuální rysy, podle toho, jakou měl čtenář zkušenost a fantazii. Velmi podobně pracovala i představivost dítěte, kterému příběhy někdo četl. Byla to vždy slova, za která bylo třeba dosadit obrazy a touto „malbou“ byl zaměstnán – a příjemně zaměstnán – každý čtenář nebo posluchač.

Ovšem v šedesátých letech 20. století se natočily veleúspěšné filmy s Pierrem Bricem a Lexem Barkerem a od té doby je téměř nemožné představit si oba hrdiny jinak než jako tyto herecké prototypy ušlechtilosti a odvahy. Když dítě zhlédne nejprve film a pak mu dáte do rukou knihu, bude si jeho představivost dosazovat herce a nikoliv vlastní podobu hrdinů. A možná knihu odloží, neboť „to už nebude ono“. Naproti tomu starší generace, která nejprve četla knihu a teprve pak viděla film, má většinou opačný názor. Nejčastěji ten, že „ve filmu nebylo všechno“ nebo prostě, že román je lepší. Ano, protože zde byla tvořivá spoluúčast čtenáře a tvořivost je vždycky nakonec příjemnější než pasivita. Pokud ovšem člověk umí číst a neslabikuje.

Podle mého názoru film sice také „vypráví“ příběhy, ale obejde se s minimální spoluúčastí toho, komu je „vyprávění“ určeno. Film je nejenom obrovským krokem vpřed, ale zároveň i značným úkrokem stranou, do prostoru, ve kterém se s knihou a ústním tradováním už skoro neprotíná. Film je fenomén sám o sobě a je více spřízněn s obrazem a fotografií než s vyprávěním zakódovaným do jazyka a liter. Film spíše integroval některé vlastnosti literatury, ale přepracoval je do jiné podoby."

 

http://blisty.cz/art/48109.html

 

Filmoví poddaní ať připraví peníze ke královskému zdanění :-)