Recent reviews (2,468)
M3GAN (2022)
As a film version of an episode of Black Mirror, M3GAN certainly looked very promising on paper, yet I wasn't too thrilled with the final product. Not even excited! Not even scared! And that's quite a shame in something that's supposed to be a horror movie. The character deaths are almost out of focus, which also took away from some of the tension – not that I needed hectoliters of blood, but in this case, it's almost like no one even died. What stuck in my head the most was the doll's dance and the forest run, otherwise it was boring to the point of misery.
Her Drunken Diary (2024)
A sort of "female version" of The Smiles of Sad Men, which was made into a film by the same director, Her Drunken Diary has a dense subject, but its power is somewhat lost in the sometimes fragmented narrative. Tereza Ramba gives a convincing performance, and the film stands largely on her portrayal of a woman who has sunk to the bottom of the liquor bottle. I liked the dream/mood sequences, they made an aesthetic impression on me. But in the second half I felt that they cut some scenes short at the expense of a flowing narrative. Still, this is a clear pointed finger at alcohol addiction that has the potential to appeal to a wide audience.
Waves (2024)
At this year's KVIFF, I tried twice – and in vain – to get into one of the most talked about films of the year, so I had to wait for Waves to “crash” into the theater. Jiří Mádl's film excellently combines the lesser-known story of Czechoslovak Radio journalists with an execution that can satisfy a wide audience. The inserted period songs give Waves a touching period feel, while the play with images, archival footage and filters elevates the film to a high technical level. However, Waves wouldn't have resonated as much as it did if it weren't for the excellent casting. The story itself, about trying to resist and fight against a lying and oppressive regime, is timeless and very relevant at the moment – in this regard, these Waves arrive at the most opportune time and definitely deserve both thumbs up.
Recent diary (64)
58. KVIFF: "Bylo to překrásné a bylo toho dost"
Den se dnem se sešel a těch osm dní na 58. KVIFF uplynulo jako voda (v řece Teplé). Na svou první účast na karlovarském festivalu, navíc v pozici ČSFD agenta, jsem se těšil, zároveň jsem měl trochu obavy z toho, jak moc velký ten festival je. Víkendový začátek i konec se nesl a nese v poněkud hektičtějším (a řádně vyhřátém) duchu se spoustou návštěvníků festivalu, ale i turistů z různých koutů republiky i zahraničí, zatímco během týdne byl znát menší pokles v počtu lidí ve Varech, což jsem osobně velmi ocenil.
I když jsem nikdy nebyl moc velký fanoušek matematiky, dovolím si níže menší číselný přehled v rámci mého prvního KVIFF:
--- Počet dní strávených na festivalu: 8
--- Počet zhlédnutých filmů: 24
--- Počet minut strávených při projekcích (dle stopáží): 2289 (38 hodin 9 minut)
--- Průměrné hodnocení (počet */film): 3,46
--- Průměrný počet naspaných hodin (denně): 6-6,5
--- Počet zkonzumovaných teplých lázeňských oplatek: 3
--- Počet pokusů dostat se na projekci filmu Vlny: 2
--- Počet navštívených rozhleden a vyhlídek: 5
--- Počet policistů, kteří po mně chtěli identifikaci: 1 (hned první den, přičemž šlo prý o omyl)
--- Počet záběrů na mě v oficiálním spotu KVIFF: 1
Už teď mohu téměř s jistotou říct, že to nebyla moje první a zároveň poslední účast na festivalu, a dokážu si představit, že v roce 2025 dorazím znovu. A určitě budu podruhé věnovat větší pozornost programu, abych vše neplácal den dva dopředu, jako tomu bylo letos. Je důležité nepodcenit přípravu! Z tohoto důvodu mi teď například propluly mezi prsty vysoce oceňované Vlny od Jiřího Mádla.
Pokud bych se měl podělit o nejlepší zhlédnuté filmy - dle mého názoru - vypadala by TOP 5 následovně:
(1) V zemi našich bratrů: Tři kapitoly! Tři silné příběhy! Jeden smutný osud!
(2) Substance: Krvelačná černohumorná satira na ideál ženské krásy!
(3) Mord: Zabijačková pocta klasikám československé nové vlny!
(4) Na kordy: Bratři, jak se patří?!
(5) Kneecap: Hip-hopová jízda na káčku!
Jakousi pomyslnou karlovarskou "Zlatou lázeňskou oplatku" bych udělil filmu Cabo Negro, protože - WTF?!
V neposlední řadě bych chtěl poděkovat Martinovi (POMO) za možnost agentovat na letošním ročníku KVIFF a taktéž čtyřem agentům a jedné agentce, s nimiž jsme v duchu festivalu vedli podnětné diskuze (nejen) o filmech.
Teď už zbývá jediné: NA SHLEDANOU, KARLOVY VARY! :-)
