Laxik

Dnes jsem viděl Královu řeč a je to pro mě první oscarový film (rozumějte vítěz Oscara za Film roku), na kterém jsem byl v kině. A musím říct, že se mi líbil. Ale od komentářů jsou komentáře, že? Tedy k druhotným dojmům.

Jen dvakrát se mi, jakožto popcornovému maniakovi, stalo, že jsem ho u filmu nejedl. poprvé to bylo u Avatara. Tehdy; a začalo to útokem na strom a skončilo to někde v titulciích nebo až po nich; jsem čuměl s hubou dokořán a nechtěl jsem rušit svou pozornost něčím jako je chroupání kukuřice. Chtěl jsem vychutnat každý záběr, každou emoci. A dnes se mi to stalo podruhé, i když z úplně jiného důvodu. Tentokrát šlo ale o fakt, že byl tenhle film tichý, konverzační, komorní. A při tom se prostě nedá dělat kravál. Každé malé zkousnutí zavrzalo nesnesitelně nejen pro lidi okol, ale i pro mě samotného. Takže jsem si jak idiot koupil velkej popcorn a na konci filmu jsem měl snědených pár soust, ty, jež jsem do sebe naházel při reklamách a trailerech a ty, , které jsem do sebe stihnul narvat v hlasitých momentech. A těch nebylo moc. Takže buďte soudní, lidé kukuřiční, a kupte si radši jen nějaké pití ve flašce. Brčka zakázána.

 

Jako druhý postřeh bych vypíchnul můj neskonalý údiv nad tím, že na oscary obdarovaný film pustily ty paka v Cinestaru tři český trailery a jeden na romantickou rádobykomedii o vzniku viagry. Budiž, Odcházení od Havla bych pochopil a na rudé šaty i jejich obsah (Muži v naději) jen tak nezapomenu, ba ani nechci, ale vážně si ze mě nedělejte srandu a přítě pusťte něco důstojnějšího. Moc vás prosím.