Krt.Ek

Nikdy jsem si nemyslel, že by newyorský maraton mohl člověka dohnat k slzám. Je to obraz konce světa. Lze mluvit o dobrovolném utrpení, jako se hovoří o dobrovolném poddanství? V lijáku, pod helikoptérami, uprostřed mohutného povzbuzování, zahalení v aluminiových kápích řítí se tu všichni, pošilhávajíce po svých stopkách, polosvlečení a s očima obrácenýma v sloup, za smrtí, za onou smrtí z vyčerpání, jakou byla smrt onoho maratonce před dvěma tisící lety, který - nezapomínejme - přinesl do Athén zprávu o vítězství. I tihle jistě věří tomu, že přinesou nějakou vítěznou zvěst, ale je jich přespříliš a jejich zpráva už nemá smysl; je to jen zpráva o tom, že dorazili, že jejich usilování končí - mlhavá zpráva o nadlidské a marné snaze. Vidíme-li v cíli postupné chátrání v jejich řadách, od prvních běžců, ještě urostlých a plných soutěživého zápalu, až po ony trosky, které jejich přátelé doslova přinášejí do cíle, a po invalidy, kteří celou trasu absolvují na vozíčku, spíše bychom řekli, že kolektivně přinášejí zprávu o katastrofě lidského druhu. Běží jich na sedmnáct tisíc a člověk přitom myslí na skutečnou maratonskou bitvu, kde ani nebylo tolik bojovníků. Je jich na sedmnáct tisíc a každý z nich běží sám, běží, aniž by byl prodchnut duchem vítězství, neboť běží, aby pocítil, že existuje. "Zvítězili jsme," zašeptá umírající Řek od Marathonu. "I did it," vydechne vyčerpaný maratonec a svalí se na zelený pažit Centrálního parku.

Maraton je forma ostentativní sebevraždy, sebevraždy jako reklamy: běžíme, abychom ukázali, že jsme schopni dojít až na konec svých sil, abychom to předvedli - ale předvedli co? Že jsme schopni skončit. Graffiti neříkají nic jiného: Jmenuju se tak a tak, existuji! Je to marná reklama na existenci!

Lidé, kteří pěstují jogging, jsou ryzí Svatí Posledního dne, jsou to protagonisté zvolna postupující apokalypsy. Nic nepřipomíná konec světa tak jako člověk, který se na pláži, osamělý, řítí stále vpřed: zahalen zvukem svého walkmana, ohrazený v solitérním obětování své vlastní energie, lhostejný ke katastrofě, protože pokud mu hrozí nějaké zničení, může si je způsobit jen a jen sám, naprostým vyčerpáním energie svého těla, jež je v jeho očích zbytečné. Zoufalí divoši páchali sebevraždu tak, že se rozhodli plavat vstříc otevřenému moři až do vyčerpání všech sil, zatímco jogger se zabíjí tak, že běhá podél břehu sem a tam. Nepokoušejte se zastavit toho člověka s vytřeštěným zrakem a zaslintěnými ústy: buď vás ztluče, anebo bude před vámi na místě tančit jako posedlý. 

(Jean Baudrillard - Amerika)